Daňčí obora

Veltruský domov daňků

Daňčí obora se na mapách veltruského parku objevuje už kolem roku 1820, první písemná zmínka o lovu daňků je z roku 1839. 

Daněk skvrnitý (Dama Dama) byl pro svůj exotický vzhled (světlé skvrnité tělo, neobvyklý tvar paroží) vysazován v českých oborách již od konce 17. století, ale větší oblibě se těšil až ve století 18. a 19.

Daňčí zvěř není tak plachá jako zvěř jelení, takže se s daňčími oborami, a samozřejmě i s daňčí zvěří samotnou, častěji potkáme v samotné blízkosti šlechtických sídel.

Z tohoto pohledu je typickou ukázkou zapojení veltruské zámecké obory do celkové kompozice parku, kde je daňčí obora umístěna a pomocí záskoku ohrazena tak, aby při pohledu z hlavního sálu zámku byla vidět daňčí zvěř na hlavním průhledu. Rovněž hlavní přístupovou cestu z města k zámku lemuje plot obory, aby po celou dobu cesty kolem obory byla pravděpodobnost daňčí zvěř zahlédnout.

A jak bylo zařízeno, aby se zvěř nejvíce zdržovala právě zde? Je to jednoduché - hlavní průhled má severojižní orientaci, tedy zde má tráva nejlepší sluneční podmínky, a proto tu byla větší, svěžejší a šťavnatější než ve stinném zbytku obory. Ostatně oblibu daňků vyhledávat toto místo nejen brzy ráno a večer můžeme sledovat i dnes.

Srnčí a drobná zvěř ve veltruském parku

Celý veltruský park je domácím prostředím volně žijící srnčí zvěře a dále pak domovem zajíců a bažantů. Zvěř se vyskytuje v celém parku a dotváří jeho romantiku. Správa zámku udržuje vyšší počty této zvěře, proto tichý a pozorný návštěvník může pozorovat v ranních a podvečerních hodinách srnčí zvěř vycházející na pastvu. Zajíce a bažanty je možno v parku potkat po celý den. Bažanti nepocházejí z umělého chovu z bažantnice, ale z přirozeného chovu, proto si zachovali ve velkém i přirozené zvyky, např. hřadování na stromech.

Veltruská zámecká obora

Už na začátku 18. století, při prvních úvahách o stavbě zámku na Ostrově (tehdy byla lokalita ještě součástí Ouholic, ne Veltrus, jako je dnes), hrál významnou roli drobný lužní les a v něm žijící zvěř. Zámek byl původně zamýšlen jako lehká stavba pro letní pobyt a lovy.
Loveckému využití odpovídá jak sochařská výzdoba schodiště od Františka Antonína Kuena (1679-1742), navozující dojem, že koně a psi jsou připravováni na lov, tak i obrazy mladých pánů (Jana Karla a Rudolfa Chotka) v loveckém oděvu a se zámkem v pozadí. Celý areál byl v té době oddělen od Veltrus kamennou zdí po celém obvodu. V polovině 18. století dochází v habsburské monarchii k velmi významným změnám. Monarchie se snaží stát se moderním centralistickým státem a císařovna Marie Terezie a její syn Josef II. vydávají řadu patentů a nařízení. Jedním z nich je také ochrana lesů a poprvé se objevují požadavky na limitování počtů zvěře. Buď bylo nutné stavy zvěře radikálně snížit, nebo zvěř uzavřít do obor. Podobně jako jiní šlechtici i příslušníci hraběcího rodu Chotků se vydali touto cestou. Úmysl vybudovat v parku oboru je doložen od roku 1802. První mapa, která oboru již zachycuje, je z roku 1820.
Od počátku byla obora soustředěna na chov daňka skvrnitého. V našich končinách byl daněk v té době ještě poměrně exotické zvíře, udivující svým pestrým letním zbarvením a v zimě mohutným parožím nezvyklého tvaru. Daňčí obora byla vybudována jako součást nové koncepce parku a sta- la se jeho nedílnou součástí. Využitím tzv. ha-ha příkopu, tedy zdi, která z jedné části navazuje na terén svojí horní hranou, a z druhé části svojí dolní hranou, mohla obora doplňovat také centrální průhledy v parku, aniž by byly opticky přetnuty plotem. Nerušeně se pasoucí daňky tak bylo vidět přímo ze zámeckých komnat a salonů.
Veltruská obora se soustředila do východnější části, jsa kontrolována z jedné strany z domu lesního a z druhé strany hajným z hájenky. Původní zeď, jdoucí až na kraj areálu za Chrámem přátel zahrad a venkova (v plánech jako Malá obůrka), měla sloužit především jako útočiště zvěře při poměrně povodních. Během 19. století vznikla v oboře též řada staveb a stavbiček, které měly účel užitkový i okrasný. Pod domem lesního byla vybudována stodůlka na krmivo (stojící dodnes), vedle ní jáma na ruční katr, o kus dál byl umístěn psí pomník (poničený zloději po povodni v roce 2002), naproti hřbitovu Čínské paraplíčko jako střelecké místo a níže pak velkolepě pojatý krmelec, nazývaný pro svůj vznosný vzhled též Pavilonem v zátiší. Chov daňků se i přes různá nepříznivá období válek a povodní podařilo udržet do dnešních dnů. Ve druhé polovině 20. století měl patronát nad daňčí oborou Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti se sídlem na Zbraslavi.
V roce 2004 další myslivecká reforma (v podobě zákona o myslivosti) stanovila vůbec poprvé minimální rozlohu obory.

I když se podařilo zrušení veltruské obory zabránit, musel se vlastník, kterým je Národní památkový ústav, zavázat, že výměru obory zvětší na požadovanou úroveň. Po několika letech hledání vhodného směru rozšíření a vhodného technického řešení byla zvolena jediná průchodná varianta - a to rozšíření do bývalého Vrchnostenského lesa pod Veltrusy do míst bývalé oplocené honitby. Spojnice obou částí obory byla po řadě odborných debat vyřešena tunelem. Vzorem se stal jak Jelení tunel ze Zásmuk (který je podstatně delší, užší a ještě jím protéká potok), tak tunel dalšího chotkovského zámku Kačina, jímž chodili koně do konírny. Zdejší daňčí tunel je ze všech zmiňovaných staveb nejkratší, nejprostornější a nejsvětlejší. Po dokončení všech úprav jsou obě části obory pro zvěř propojeny. Nová část obory je budována jako část naučná. Do této části tedy bude možné vstoupit dvojicí vrátek a zvěř v přirozeném prostředí pozorovat. Oproti návštěvám ochočené, původně divoce žijící zvěře v zoologických zahradách je zpřístupnění veltruské obory s volně žijící zvěří trendem, který se začíná v poslední době pomaličku prosazovat. A to i přes základní problém, že totiž lidé odvykli umění přírodu pozorovat a nerušit. Chce to čas a trpělivost, což jsou vlastnosti dnes nedostatkové. Možností pobývat se zvěří v jednom místě dnes v republice tolik není, a tak je veltruský projekt v tomto smyslu velmi významným krokem. Nezbývá než se těšit, že si budeme moct užít nové zážitky v přírodě a mít radost, že i tentokrát se podařilo oboru s její dvousetletou tradicí zachránit. Rozhodně za to stojí.

Pavel Ecler, kastelán zámku Veltrusy