Barokní park a zahrada
Barokní srdce parku – sochy, aleje a kompozice 18. století
V srdci našeho panství, kde se geometrie setkává s přírodou, zrodil se barokní park – dílo lidské ruky i ducha. Aleje, zahrady a sochy skládaly se v ladný tanec řádu a krásy, který oslavoval harmonii světa. Každý kámen a každá cesta zde vyprávějí příběh o touze ovládnout divokost přírody a zároveň jí vzdát hold...
Patrně po roce 1712, kdy měl být veltruský zámek dostavěn, se začíná budovat jeho okolí ve zcela módním barokním duchu, který vycházel z geometrických tvarů, ideálních poměrů a harmonie mezi stavbou a zahradou. Dochovali se zápisy hraběte Chotka z té doby o nákupu rostlin a zajištění zahradníka.
Koncepci zámeckého okolí lze rozdělit do dvou rovin. Na nejbližší okolí zámku, tedy na barokní ornamentální zahradu - parter a na park, který byl postupně upravován na ploše Ostrova a doplňován též parkovou architekturou ať v podobě různých stavení (jízdárna, oranžerie…), či zákoutím se zahradní úpravou. Nejvýznamnějším počinem této doby je bezesporu vytvoření severojižní osy, která je tvořena na sever zámeckou álejí a na jih průhledem do městečka Veltrusy. Zároveň vznikly v tzv. Veltruském lese boční průhledy. Toto vše se dochovalo až do dnešních dnů.
1730 - výřez z mapy
Barokní ornamentální zahrada obklopovala zámek z východní, jižní a západní strany.
Oproti mapě z roku 1730 došlo patrně k její úpravě v pozdější době, jak je vidět na mapě z roku 1746.
1746 - Okolí zámecké budovy s barokními partery z roku 1746 s čestným dvorem:
BB - přívoz, B - byt správce, C - sklep a nad ním sýpka, D - stará ratejna s dobytčími chlévy, E - volské chlévy, F - jízdárna, G - nový budoucí dvůr (nová dvorská ratejna a chlévy), L - nový holubník, K - starý zrušený holubník, M - dvě místa pro kůlnu
Zahrada se neomezovala pouze na rostlinné ornamenty, ale byla také doplněna fontánou, větším počtem soch, skleníkem a fíkovnou. Návrh se bohužel nedochoval, a tak jsme odkázáni na podobu jejího vzhledu pouze na přibližných nákresech na mapách té doby. Jediný dochovaný prostorový vzhled zahrady je na mapě z roku 1785. Je však nejisté, zda ještě kolem tohoto roku byla barokní zahrada v této podobě.
1759 - plán Ostrova v barokní podobě. Lesní průhledy a osová alej
1759 - detail okolí zámku s barokní úpravou severní a jižní části
V roce 1764 se uvádí další z četných povodní, která zahradu poničila. V jaké míře není známo. Někteří odborníci hovoří o jejím zredukování na nejbližší okolí zámku, někteří o jejím úplném zničení. Není však vyloučeno, že zůstala ve své podobě, která je uváděna na mapě z roku 1785, kdy přišla další povodeň (též v roce 1784) a zahrada byla definitivně zrušena. Od roku 1764 se započalo s novou etapou budování parku, a to v duchu nastupujícího rokoka. Tato myšlenka však nebyla dokončena a park se začal vyvíjet v duchu módního anglického stylu.
1785
1786
1785 - jediná dochovaná podoba barokní zahrady
Mgr. Jan Holeček, Francouzská barokní zahrada ve Veltrusích
Francouzská zahrada na jižní straně zámku byla součástí původní barokní koncepce, která počítala s nevelkým objektem samotného letohrádku, přízemními bočními křídly s čestným dvorem na severu, který byl rozdělen do dvou částí, a s francouzskou geometrickou zahradou na jihu. Ta zaujímala prostor mezi zámkem a bočním ramenem Vltavy, kam po jeho překonání ústil hlavní přístup od Veltrus. Zahrada tak dávala celému prostoru slavnostní reprezentativní ráz a jižní straně objektu propůjčovala charakter hlavního zámeckého průčelí. Zahrada je zachycena na nejstarším pohledu na zámek a jeho okolí – na Kloseho mapě. Zahrada má příčně obdélný půdorys dále rozdělený do dvou nestejně velkých obdélníků. Patrně se jedná o spodní úzký a velký horní parter. Horní parter je pak rozdělen do lichoběžníkových záhonů s rozvilinovým dekorem. Uprostřed, na spojnici obou parterů, pak je schematicky zakreslený ovál. Mohlo by se jednat o slavnostní schodiště spojující obě úrovně zahrady. Tomu by nasvědčoval fakt, že takovéto schodiště je pak dobře zachyceno na všech dalších mapách dokládajících podobu jižní zahrady až do doby jejího zániku po roce 1785. Zahrada zachycená na těchto mapách se od zobrazení na Kloseho mapě liší v několika bodech. Zahrada zde již nemá příčně obdélný půdorys, ale půdorys, který se před zámkem rozšiřuje do stran a má tak zhruba podobu obráceného písmene „Y“. Vnitřní dělení horního parteru je tomuto tvaru přizpůsobeno (Mannova mapa). Obdobné ornamentální dělení má i parter spodní (Mannova mapa). Na Mannově a Křížkově mapě i na anonymním plánu alejí u dolní zahrady je velmi dobře zdokumentován tvar čelní zdi spodního parteru, dělicích zdí a schodiště parteru horního a drobných souvisejících objektů.
Spodní nevelký parter byl při vstupu od řeky oddělen zdí (na anonymním plánu zahrady má podobu spíše pilířové nebo balustrové zdi). Následovala opěrná zeď dělící spodní a horní parter zahrady. Do jejího středu byla vložena dvě konkávně prohnutá ramena schodiště vedoucí na horní úroveň. Zeď mezi nimi pak byla ve středu vypnuta konvexně. Boční úseky před zdí zaujímaly drobné stavby fíkovny a skleníku postavené na ploše spodního parteru.
Výše uvedené skutečnosti dobře dokumentuje veduta zámku vyobrazená na levém horním rohu z Křížkovy mapy z roku 1785. Vidíme zde reprezentativní barokní zahradu organizovanou podle hloubkové osy. V příčném směru pak běží čelní ohradní zeď s hlavním osovým vstupem flankovaným sochami a především útvar konkávně-konvexně tvarovaného schodiště na rozhraní obou parterů. Zděné prvky jsou doplněny balustrádami, kamennými ozdobnými vázami a drobnými sochami. Samotnou plochu zahrady pak v obou úrovních člení geometricky rozvržené záhony a doplňují jí tvarované stromky. Zahradní členění není díky schematickému pojetí veduty příliš patrné. Jak ukazuje Mannova i starší Kloseho mapa bylo utváření jednotlivých záhonů zřejmě poměrně náročné.
Francouzská zahrada byla poškozena velkou záplavou v roce 1784 a 1785. Patrně však – jak vyplývá z mapy Křížkovy (1785) i Traxalovy (1786) – jí nebyla zničena. Přesto povodeň byla příčinou zániku zahrady, avšak v poněkud jiném smyslu. Způsobila totiž zánik bočního ramene Vltavy. Jak je dobře vidět na Křížkově mapě na jeho místě se po povodni nacházely plochy naplavenin, prostory zarostlé nálety a různé jen částečně spojité vodní plochy. Voda jako hranice areálu zůstala zachována ve formě umělého vodního kanálu. Francouzská zahrada se svým členěním podle hloubkové osy byla vázána na přístup přívozem přes velké boční rameno. S jeho zánikem a s rozhodnutím řešit hlavní přístup od Veltrus mimo osovou alej, ztratila francouzská zahrada svou logiku nástupního prostoru a Jan Rudolf Chotek se jí proto rozhodl již neobnovovat. S ohledem na nepřítomnost vypovídajících mapových podkladů je možné, že části francouzské zahrady či její pozůstatky existovaly ještě v průběhu 90. let 18. století, kdy byl budován umělý kanál a některé návazné prvky.