Zámek

Tam, kde řeka Vltava líně obtéká krajinu, v ploché nížině, kterou nejednou zčeří dravá rozvodněná náruč, zvedá se svojí noblesou a důstojností Zámek Veltrusy, skvost vrcholného baroka, jenž spatřil světlo světa na samém úsvitu osmnáctého věku, v letech Páně 1706–1712.

Tento architektonický sen, rozklenutý v půdorysu kříže ondřejského, nese v sobě nejenom myšlenku moci, ale i poetické uvažování o řádu a kráse. Jeho půdorys segmentový s bočními křídly nemá v zemích českých obdoby. Uprostřed zámeckého rozložení rozprostírá se čestný dvůr. Obklopen je dvanácti alegorickými sochami měsíců, které s kamenným klidem bdí nad plynutím času, a čtyřmi sochami ročních období, jež zachycují věčný koloběh života. Zde jako by se zastavil čas, a přece, s každým vánkem přichází nové dějství.

 

 

Tím, kdo dal tomuto snu zrození, byl Václav Antonín Chotek (1674–1754), muž vysokého postavení a ještě vyšších idejí. Poslední z rodu svého, jenž byl rytířským už od pradávna, od roku 1702 svobodný pán, od 1723 hrabě český a nakonec, léta Páně 1745, říšský hrabě.

Panství Veltrusy-Jeviněves, na němž zámek vzkvétal, přinesla mu v manželství urozená paní Marie Terezie ze Scheidlernů, žena pevného ducha i jemného vkusu.
Ač dlouho halil autorské otcovství této stavby stín zapomnění, dnes víme, že její plán svěřen byl do rukou Giovanniho Battisty Alliprandiho, architekta, jenž s sebou přinesl nového duchu z Itálie do Čech. Právě on jako první vystavěl typ centrální stavby, inspirován palácem hraběte Althana v Rossau při Vídni.

 

Původní zámek, jak se tehdy zrodil z vůle urozené mysli, připomínal lovecký zámeček (Lufthaus), jemuž barokní zahrada – módní a okouzlující v oněch časech – dýchla do okolí něhu a uspořádanou vznešenost.

Ústřední těleso, vznosně válcové, bylo obklopeno čtyřmi křídly – dvouosými a radiálně rozloženými – jak paprsky slunce vycházející z jednoho bodu. Leč po roce 1750 byla tato křídla, věrní služebníci původní vize, rozšířena na dvojnásobek své délky. A přestože paprsky zůstaly, linie jejich vedení se změnila – neboť neprocházely středem hloubky jednotlivých křídel, nýbrž třetinou. Tak vznikla podoba zvláštní, kompozice hmoty vnějšku jiná – jak na ose hloubky, tak příčné – avšak stále barokní, v rámci tehdejšího přehodnocení centrálního ideálu. Tato „deformace“, jak by snad řekli stavitelé znalí, nebyla chybou – nýbrž mistrovským přístupem doby. Inspirace přišla od vídeňského letohrádku Althanů, a v širším smyslu z díla novátora rakouské architektury, J. B. Fischera z Erlachu, jehož rukopis nesl právě i letohrádek v Rossau. Jeho myšlenka, že prostor má růst, plynout a gradovat, zde nalezla odezvu.
Veltruský zámek byl tak komponován s prostorovou, odstupňovanou vizí, gradující podél své hloubkové osy jako hudba v orchestrálním finále. Pozdější rozšíření křídel a klasicistní zvýšení postranních budov o jedno patro však tuto mistrovskou barokní pavilonovou koncepci rozbilo. Stavby se spojily v jeden celek, čestný dvůr i předdvoří se staly jedním organizovaným prostorem, a někdejší samostatnost jednotlivých částí se rozplynula v nové klasicistně přehledné jednotě.

 

Krajina kolem zámku, jaká rostla a utvářela se po boku svých zdí až do čtyřicátých let osmnáctého věku, nebyla nikdy zcela ušetřena vrtochů přírody. Voda, proměnlivá a nespoutaná, v podobě povodní často zasahovala do lidského díla, jako by připomínala, že i krásno musí čelit živlům. A byla to právě jedna taková povodeň, ta z roku 1764, která změnila směr úvah i činů. Ve své ničivé síle totiž vyjevila potřebu nové harmonie mezi člověkem a přírodou.

A tak tehdy, s moudrostí a rozhledem urozeného rodu, byl položen základ přírodně-krajinářského parku – díla vzácného, v němž se zrodila i koncepce zcela neobvyklá, zvaná „Okrasný statek“. Dodnes vzácný svěděk šťastných časů. Zde se potkalo užitné s okrasným, zemědělské s ideovým, a čistá příroda byla přetvořena ne násilím, nýbrž s citem – v duchu nové doby, která hleděla na krajinu nikoli jen jako na zdroj obživy, ale jako na prostředí hodné vnímání, rozjímání a krásy.

 

Po roce 1804 nadešla pro zámek Veltrusy nová kapitola – klasicistní duch, pevný a věcný, vtiskl svá znamení do tváře kdysi výsostně barokní. Kuželová střecha, jako špička korunující kdysi válcové těleso, ustoupila nyní měkčí linii kopule. Fasády, kdysi zdobené rozmachem barokní výřečnosti, vzaly za své – ztišeny, očištěny od svých tvarových ozdob, aby se po dlouhých desetiletích mlčení dočkaly znovuzrození až koncem dvacátého století, v době, kdy paměť a úcta znovu nabyly váhy.

V přízemí zámku, kam světlo vstupuje tiše a klouzavě, se rozprostírá jedinečný prostor Sala terreny – průchozí síň jako otevřený chrám přírody, v němž se spojuje architektura s rytmem kraje. Nedaleko, jako skrytý šperk mezi stěnami, se ukrývá Mušlový pokoj, jehož stěny, lemované lasturami a mořskými motivy, vyprávějí o cestách fantazie i skutečných dalekých výprav.

V prvním patře, tam, kde slunce nejlépe zalévá sály svým jemným svitem, se rozprostírají reprezentativní komnaty, kdysi vyhrazené šlechtě – prostory vznešené, laděné k přijetí vzácných hostí i tichému rozjímání. Nejvýraznějším z těchto síní je sál kulatý, jehož harmonické proporce zvou k hudbě i tanci. Z něho vede dvouramenné schodiště dolů na nádvoří, okrášlené vázami a sousošími psovodů a koněvodů, kteří bdí nad zámeckým areálem jako věční světci šlechtických radovánek.
A za zámkem – dál, do rozlehlé krajiny, kde se protíná lidský sen se zákony přírody – vyrůstala od konce osmnáctého věku parková architektura vskutku výjimečná. Na ploše 300 hektarů vznikaly stavby, jež nebyly jen okrasou, ale výpovědí ducha své doby: Pavilon Marie Terezie, jako hold panovnici, Chrám „Přátelství“, kde ticho mluví jazykem paměti, vznešený Dórský pavilon, Laudonův pavilon s nádechem vojenské cti, Sfinga hledící z mostu přes nekonečný čas, tajemný Egyptský kabinet i malebný Červený mlýn...
To vše tvoří zahradní poezii, jež nemá v zemích Koruny české mnoho sobě rovných.    

 

Zámek, v jehož zdech přebýval dlouhý dech věků, zůstával až do roku 1945 pod jediným erbem, erbem rodu hrabat Chotků z Chotkova a Vojnína. Ač vítr dějin často vane neklidně, zde panoval po staletí rod pevný jako samotné základy panství. Je to především hrabě Rudolf Chotek (1706–1771), syn stavitele Václava Antonína, komu vděčíme za uchování tohoto dědictví. Tento muž, ministr financí a nejvyšší kancléř, ustanovil na svém panství fideikomis – svazek nedělitelnosti majetku, jaký činí z pozemků poklad, jenž nesmí být rozdroben.

Rudolf nebyl jen správce, byl zvelebitelem. A jeho plamen nesl dál Jan Rudolf Chotek (1749–1824), syn jeho bratra Jana Karla – rovněž muž státnických ctností. V jeho době rozkvetlo veltruské panství do krásy, kterou mnozí nazývali nejčistší perlou mezi sídly českých zemí. A nejen to – Jan Rudolf se podepsal i pod stavbu empirového skvostu Kačina na panství Nové Dvory, jenž jako architektonická báseň přežívá dodnes.

Avšak jako by i na šlechtu dolehl dech industrializace, počátek úpadku se zvolna připlížil během 19. století a zesílil na přelomu století dvacátého. Bouře války přinesla temnotu: v dobách německé okupace sloužil zámek cílům zcela cizím – stal se sídlem střediska tzv. Lebensbornu. Po válce odešel rod Chotků do Německa, kde v sedmdesátých letech minulého století vyhasl po meči.

V letním čase, v roce Páně 1754, stal se veltruský zámek dějištěm události nebývalé – první vzorkový veletrh světa zde otevřel své brány. Pod jeho klenbami a v rozkvetlých prostorách zámeckého areálu se sešli řemeslníci, obchodníci a tvůrci z různých koutů země české, aby představili své umění a plody lidské dovednosti.

A nad tím vším – jako vznešený symbol dobového lesku – spočinula přítomnost samotné císařovny Marie Terezie a jejího chotě, Františka Štěpána Lotrinského. Jejich návštěva vtiskla události punc výjimečnosti, a zámek, jenž byl do té doby známý svou krásou, vstoupil i do dějin evropského hospodářství.

 
Veltruský zámek prošel třemi velkými etapami, jež zanechaly v jeho zdech nesmazatelné stopy. První z těchto etap – vrcholně barokní – zazářila v celé své půvabné čistotě, a to nejen na našem území, ale i v širším kontextu středoevropské architektury. Byl to zázrak formy a prostoru, jenž vyčníval a vzbuzoval obdiv. Tento počin, v plném rozkvětu baroka, lze považovat za jedno z nejvýznamnějších děl své doby.
Druhá etapa, pozdně barokní, přijala původní půdorys jako základ, který jen rozšířila, prodloužila. Zanechala po sobě cennou výzdobu interiérů a cenné umělecké kousky, které pozdvihují ducha této etapy. Avšak s touto proměnou ztratila první monumentalitu – ten vznešený vertikální účin, jenž první fáze dokázala vyjádřit. Přesto si zachovala původní barokní členění fasád, které v sobě stále neslo stopu minulosti.
Poslední etapa, klasicistní, byla razantní změnou. Tato etapa vyrovnala dynamiku starších tvarů. Srovnala výškové rozdíly mezi jednotlivými částmi a usmířila tak vertikální dravost s horizontální harmonií. Stará barokní dynamika se proměnila v klidnou, ale vysoce účinnou horizontální formu, která zůstává stabilní, nehybná, ale stále impozantní.

 

 

Majitelé zámku:

1698 – 1736
Václav Antonín Chotek (1684-1754)
1736 - 1771
Rudolf Chotek (1706-1771)
1771 - 1787
Aloisie Chotková (1704-1787)
1787 - 1824
Jan Rudolf Chotek (1748-1824)
1824 - 1864
Jindřich Chotek (1802-1864)
1864 - 1890
Rudolf Karel Chotek (1832-1894)
1890 - 1911
Emerich Chotek (1833-1911)
1911 - 1927
Arnošt Chotek (1844-1927)
1927 – 1945
Karel Chotek (1887-1970)

 

 

Vývoj v datech

1698

Václav Antonín Chotek z Chotkova a Vojnína (1674-1754), majitel panství Bělušice na Mostecku, přichází výhodným sňatkem s Marií Terezií Scheidler von Scheidlern (1684-1709) na panství Jeviněves-Veltrusy (10 vesnic, 3 poplužní dvory, 2 kamenolomy, ale žádný pivovar ani vrchnostenské sídlo). Celé panství získává až smrtí své ženy v roce 1709. Marie Terezie umírá v pouhých 25 letech po šesti porodech.

 

1704 

Proveden základní plán vzhledu veltruského zámku od G. B. Alliprandiho (dostal za něj 100 zlatých a sud vína).
V průřezu je na prvním plánu vidět postel s nebesy. Druhý plán reprezentuje vertikální dynamiku vrcholně barokního období.

 

1706
Zahájení stavby zámku, kterou prováděl v letech 1706-12 architekt a stavitel italského původu M. A. Canavelle (1652-1711).

 

1708

J. B. Santini Aichel dostává zaplaceno 50 zlatých za úpravu plánů. Není známo, zda jen samotného zámku či areálu.

 

1709
Hotova hrubá stavba zámku a zastřešení. Začátek prací na interiérech (do roku 1711). Štukovou výzdobu zámku provedl G. D. Spazio, který pracoval s architektem Canevallem již koncem 17. století na barokním zámku v pražském Motole.

 

1710
Stav zámku dovoloval jeho majiteli na něm již pobývat i se služebnictvem. Zmíňka o dvoře u zámku.

 

1711
Patrně první práce německého sochaře Franze Antona Kuena v Čechách na sochařské výzdobě schodiště zámku.
Kompozičně odvážné skupiny koněvodů a psovodů s groteskními psími obludami se liší jistou popisností od jeho malebné a dynamické plastiky v Oseku (jeho největší práce u nás).

 

1712
Zakončení stavby. Zámek není celý podsklepen, ale má jen zaklenutou "lednici" s předsklepem.

Celé okolí se budovalo do 40-tých let 18. století.
Povodeň dala v tomto roce vzniknout skutečnému Ostrovu obehnanému dvěma rameny Vltavy.

 

1754
Patrně po tomto roce dochází k rozšíření zámeckých křídel na dvojnásobek jejich délky.

 

1754

Hrabě Rudolf Chotek (1706-1771), syn V. A. Chotka a majitel řádu svatého rouna pořádá první vzorkový veletrh na světě pod názvem "Velký trh tovarů království českého" za účasti Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Zboží bylo vystavováno v zámku a přilehlých venkovních prostorách. Smyslem akce bylo ukázat přednost manufakturní práce před ruční a propagovat české firmy. Vystavené zboží se vybíralo i dle katalogů a nechávalo se dovést přímo k zákazníkovi.

 

1764
Povodeň. Zničení barokní zahrady a založení nové, jen v bezprostřední blízkosti zámecké budovy, která se podobala italskému dynamickému slohu, který již odmítal francouzskou symetrii. Počátek budování anglického parku.

 

1770
Hrabě Rudolf Chotek z Chotkova a Vojnína vydává tzv. Fideikomis, kterým zaručuje veltruskému panství jeho nedělitelnost, nezcizitelnost a dědičné právo prvorozeným synům. Na základě tohoto dokumentu byl předurčen stát se třetím majitelem zámku Rudofův synovec, Jan Rudolf Chotek (1748-1824), za jehož éry dosáhla nejvyšší úrovně především úprava veltruského zámeckého parku.

 

1784
Povodeň. "Ostrov" přestává být Ostrovem.

 

1800

Při klasicistní úpravě kolem roku 1800 dochází ke zvýšení bočních křídel o jedno patro a zanikají barokní fasády.

 

1804

Po roce 1804 dochází k výměně kuželové mansardové střechy za kupolovitý tvar.

 

1838

Provedena zcela nová kopulová střecha nad sálem včetně vazby od dvorního architekta Chotků Jana Filipa Joendela.

 

1839-1847

Dochází k pokrytí střech zámecké budovy břidlicí a později kolem poloviny 19. století patrně zaniká mansardový typ střech.

 

1939-45

Za Protektorátu byl na zámku zřízen tzv. Lebensborn. Od roku 1942 nucená správa panství.

V řijnu až prosinci 1945 byla na zámku ubytována posádka a velitelství Rudé armády.
Poté přebírá stát zámecký areál do své péče.

 

Po roce 1990

Rehabilitace barokní fasády zámku.