Sala terrena
O veltruské Sala terreně
V samém středu vznešeného sídla veltruského rozprostírá se prostor zcela výjimečný — Sala terrena, poklad barokní obraznosti a citlivého spojení lidské ruky s přírodou.
Tato síň, do parku i na čestné nádvoří otevřená, leží pod ústředním jádrem stavby a skví se krásou, jež křížovými klenbami na čtyřech pilířích svým vznešeným duchem dotýká se věčnosti.
Kdežto v jiných stavbách zvyklostí jest, že sala terrena mívala vchod jediný a s ním i východ, zde na Veltrusích, otevřena jest na obě strany, aby v plné slávě vynikla hlavní barokní osa.
Ta počíná v dáli, kde v osové aleji mizí v zeleném horizontu, protíná nádvoří, ubíhá středem zámku a končí slavnou branou zahradní. Měří takřka tři celé kilometry, a řadí se k nejdelším v zemích Koruny české.
Vede od hlavní brány zámeckého parku z Veltrus přes bývalou krásu přísné francouzské geometrie k divokému šeru anglického parku, kde příroda vládne bez lidské ruky.
Sala terrena sama nebyla však určena k odpočinku panstva, neb proudění větrů a chladu v ní neustávalo. Sloužila coby útočiště před žárem slunce, před deštěm, a zejména k letním slavnostem a rozkošným hrám divadelním.
Za slavné doby baroka byla tato síň původním vstupem do zámku. Neboť od města Veltrus nebylo tehdy možné jinak se přiblížit než loďkou, přes vody vltavské, na místě dnešního Špíglu.
Vystoupivše na břeh, návštěvník kráčel parterem, zahradou zdobenou sochami i květy nejkrásnějšími, a vstoupil do této síně, aby po skvostném schodišti, lemovaném díly mistra Františka Antonína Kuena, vystoupil do hlavního sálu prvního patra.
První dojem byl klíčový. A proto výzdoba této síně, z roku 1714 pocházející, dýchá takovou krásou a přepychem.
Předlohou maleb byly rytiny slavného Jacquesa Callota, umělce francouzského, jehož duch prostoupil mnohá šlechtická sídla Evropy. Ač jméno mistra, jenž stěny veltruské tak mistrně ozdobil, již pohltilo zapomnění, dílo jeho přetrvává.
Scény, jež před očima návštěvníka ožívají, představují iluzivní romantické zříceniny, lovecké výjevy se zvířaty, pobřežní krajinu a průhledy obloh z hrubozrnné omítky s kamínky.
Místy je plochá malba zdobena štukovým reliéfem, jenž obrazy činí plastičtějšími.
Nad vstupy po stranách lze spatřiti náznaky antického divadla, sloupy pak dříve nesly patrně postavičky z veselých scén commedie dell’arte.
Uprostřed sálu bývalo jeviště, kolem něho hlediště, a ve výklencích stranou ukrývaly se kulisy. Na stropních háčcích bylo lze zavěsiti květinovou výzdobu či světla, když slavnosti přecházely v noční hodiny.
Výzdoba připomíná lovecké poslání tohoto sídla — v ptácích zobrazena je lovná zvěř, lovci v dramatických pózách ji pronásledují. Sochy štolbů s koňmi a psovodů se psy na schodišti pak dokreslují ducha těchto míst.
Na stropě shlédneme dva výjevy z oblíbeného divadla — groteskní výstup, kde Dottore pronásleduje Capitana klystýrovou stříkačkou, a něžnou scénu, kde Pantalon, znám též jako Trastullo, líbá střevíc své vyvolené Lučie.
Na sloupech tančí šlechtici a šlechtičny, zpívají hudebníci, střídají se alegorie všech čtyř ročních období, a celý prostor se nese v duchu radosti, hudby a krásy, jak přísluší Lusthausu — místu letních pobytů a veselí.
A tak i dnes, kráčí-li poutník zámeckým parkem veltruským, vstoupí v Sala terreně v jiný svět: svět, kde umění, příroda a lidský sen o kráse žijí v neporušené harmonii.
Scény jsou věrnou kopií vyobrazení z knihy Balli di Sfessania od Jacquesa Callota (1592-1635) z let 1621–1622, kde nesou jména „Capitano Cardoni e Maramao“ a „Signora Lucia e Trastullo“.
.jpg)
Mimořádně vyvedená kamínková dlažba Sala terreny s erbem hrabat Chotků z Chotkova a Vojnína
.jpg)
Sala terrena, doslova přeloženo z italštiny jako "sál v přízemí" nebo "zahradní sál", je specifický architektonický prvek, který se objevuje především v barokní a rokokové architektuře, a to zejména v souvislosti se zámeckými a palácovými zahradami. Představuje fascinující propojení interiéru a exteriéru, budovy a přírody.
Vznik a vývoj:
Koncept saly terreny má své kořeny v italském renesančním a raně barokním zahradním umění. V Itálii se objevují již ve století šestnáctém, ale svého rozkvětu a plného uměleckého vyjádření dosahují v 17. a 18. století s nástupem baroka.
Původní funkce:
Architektonické charakteristiky:
Umístění: Typicky se nachází v přízemí paláce nebo zámku, často otevřená do zahrady pomocí velkých arkád nebo prosklených ploch. Někdy může být i volně stojící stavbou v zahradě.
Propojení s grottou: Velmi časté je propojení saly terreny s tzv. grottou (umělou jeskyní). Grotty, zdobené krápníky, mušlemi a vodními prvky, vytvářely tajemnou a osvěžující atmosféru, která kontrastovala s otevřeným prostorem saly terreny.
Výzdoba: Výzdoba saly terreny byla často velmi bohatá a navazovala na výzdobu interiérů paláce i exteriéru zahrady. Objevovaly se zde fresky s mytologickými či alegorickými výjevy, štuky, sochařská díla, fontány a vodotrysky. Témata se často inspirovala antickou mytologií, přírodou nebo lovem.
Význam v barokní architektuře: V baroku se kladl velký důraz na velkolepost, iluzi a propojení různých uměleckých forem. Sala terrena se stala ideálním prostředkem k vyjádření těchto ideálů. Její otevřenost a plynulý přechod mezi interiérem a exteriérem zdůrazňovaly jednotu architektury, zahradního umění a krajiny. Byla to scéna, na které se odehrával život barokní šlechty a kde se propojovala umělost s přírodou.
Sala terrena v českých zemích:
V českých zemích se sala terrena objevuje na mnoha barokních zámcích a palácích a patří k významným památkám. Mezi nejznámější příklady patří:
Valdštejnská zahrada v Praze: Dominantou této zahrady je monumentální sala terrena, která byla v době svého vzniku v palácových zahradách unikátní. Původně sloužila k pozorování zahrady a byla chápána spíše jako prodloužení obytných místností paláce. Je bohatě zdobena freskami s antickými výjevy a propojena s umělou krápníkovou jeskyní.
Zámek Mnichovo Hradiště: Zámecký areál byl v letech 1709–1710 doplněn o vedlejší objekty, včetně saly terreny, čímž vznikl mimořádně cenný komplex vrcholně barokní architektury.
Zámek Kroměříž: Zdejší sala terrena je unikátním uměleckým dílem, které tvoří přechod mezi zámkem a zahradou. Je zdobena bohatou sochařskou výzdobou inspirovanou Ovidiovými Proměnami.
Sala terrena Na Popelce v Praze-Smíchově: Drobná zahradní stavba, původně součást zemědělské usedlosti, jejíž výstavba spadá do poloviny 18. století. Je oválného půdorysu, zaklenutá kupolí a obvod je členěn výklenky. Zdejší sala terrena je zajímavá i tím, že v ní byla objevena studánka, což nasvědčuje jejímu možnému spojení s léčivými prameny.
Zámek Liteň: Zdejší sala terrena z 2. čtvrtiny 18. století sloužila jako místo kulturních a společenských akcí.
Dnes jsou saly terreny cennými památkami, které nám dávají nahlédnout do estetiky a životního stylu barokní doby. Mnoho z nich prochází náročnou rekonstrukcí a je opět zpřístupňováno veřejnosti k prohlídkám a kulturním akcím.
