Historie v kostce

Zámek Veltrusy je významné dílo vrcholného barokního umění z počátku 18. století (cca 1706-1712) v půdorysu ondřejského kříže s čestným dvorem, který uzavírají alegorické sochy dvanácti měsíců a čtyř ročních období.

Stavitelem byl Václav Antonín Chotek (1674-1754), ve své době jediný žijící příslušník tohoto starého českého rytířského rodu, od roku 1702 svobodný pán, 1723 hrabě Českého království a od roku 1745 říšský hrabě.

Zámek byl postaven na panství Veltrusy-Jeviněves, které přinesla V. A. Chotkovi do manželství jeho žena Terezie Marie ze Scheidlerů.

Projektantem byl zjištěn (teprve nedávno) G. B. Alliprandi.
Předlohou veltruskému zámku byl zahradní palác hraběte Althana v Rossenau u Vídně.

Kolem roce 1754 došlo k rozšíření bočních křídel o dvojnásobek jejich délky.

V zámeckých a parkových prostorách se uskutečnil v roce 1754 první vzorkový veletrh na světě za účasti panovnice Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského.

Klasicistně emirovými úpravami prošel zámek koncem 18. století a kolem roku 1804. Kuželová střecha byla nahrazena kopulí a zanikly barokní fasády.

Zámek byl do roku 1945 v majetku jediného rodu, hrabat Chotků z Chotkova a Vojnína.

Zásluha tato jest připsána hraběti Rudolfu Chotkovi (1706-1771), kterýžto syn V. A. Chotka, ministr financí a nejvyšší kancléř, vyhlásil na panství tzv. Fideikomis (nedělitelnost majetku).

Sám byl velkým zvelebitelem veltruského panství, stejně jako Jan Rudolf Chotek (1749-1824), syn jeho bratra Jana Karla, ministr financí, činný i v dalších úřadech. Za jeho života se stalo zámecké panství nejkrásnějším areálem svého druhu v českých zemích. Zároveň vybudoval, na dalším chotkovském panství Nové Dvory, jedinečný empirový zámek Kačina.

Významný rod barokního období a poloviny 19. století potkal během průmyslové revoluce a na přelomu 20. století úpadek a vyvrcholil za německé okupace, kdy na zámku sídlilo středisko tzv. Lebensbornu.

Po válce odešli Livie a Karel Chotkovi do Německa, kde v 70. letech vymřel rod po meči.

Veltruský zámek prošel během jednoho století výraznou proměnou své architektonické podoby.

Z původního velmi významného loveckého zámečku vrcholného baroka se postupně rozrostl – nejprve pozdně barokní přestavbou do tvaru ondřejského kříže, poté klasicistní a empirovou úpravou, která vyrovnala horizont bočních křídlel vůči centrální budově a změnila stanovou střechu hlavního sálu na kopulovitou. V první polovině 19. století, z módních důvodů, však došlo k nešťastnému „osekání“ barokních ornamentů, než se na konci 20. století zámek dočkal své barokní rehabilitace.

I když přesná podoba zámku po jeho dokončení (kolem roku 1712) dosud nebyla objevena, je téměř jisté, že Václav Antonín Chotek své nové sídlo hrdě prezentoval svým vlivným známým. Lze tak předpokládat, že se jeho vyobrazení může nacházet v českých či zahraničních archivech a doufáme v jeho budoucí objevení.