Sfinga s mostkem

Most se sfingou (též zvaný Emissarius) byl postaven v roce 1820 jako součást Egyptského kabinetu, který byl zřízen v roce 1816-1819. 

Jeho východní strana byla pojata jako vstup do egyptského chrámu, do tajemného podsvětí. Dva mohutné postranní sloupy s hlavicemi jsou zdobeny, stejně jako střední část, motivy papyrusových listů. Na vrcholu hlídá jeho vchod, sfinga. Loďkou se dalo kanálem proplout do „chrámu“ a pod umělou zříceninou vstoupit do egyptského kabinetu. Na druhé straně mostu shlížela k průplavu kamenná socha egyptského boha mumifikace a pohřebišť Anupa (Anubis) v podobě člověka se šakalí hlavou. Ta spočívala na třech kamenných stupních s vytesanými reliéfy egyptského stylu. Projekt navrhl architekt J. P. Jöndl. Výrazově se jedná o tzv. vrcholně klasicistní egyptskou módu, která byla zprostředkována egyptským tažením císaře Napoleona Bonaparta. V Evropě tato móda vládla cca do roku 1825.

Detaily plánu mostku se sfingou od J. P. Jöndla

Samotnou sochu sfingy můžeme najít v zámeckých parcích (z období empiru) v Budišově, Lysé nad Labem, Miloticích. Avšak její použití v takto komplexní architektuře ve veltruském parku, nemá v českých zemích obdoby, a je zcela mimořádně hodnotné.

Původ názvu sfinga (Sfinx) je nejasný. Může jít o egyptský výraz shesep anch, tedy „živoucí podoba“, podoba vládce nebo panovnice. Na rozdíl od Řecka, kde jsou Sfingy ženského rodu, v Egyptě byly vždy mužského rodu. Měly tělo v podobě lva (ztělesnění boha Slunce) a lidskou hlavu s rysy určitého faraona a obvykle i s odznaky jeho moci. Spojení lva a člověka mělo symbolizovat spojení boha Slunce Ra (lev) s faraonem (lidská hlava). U Féničanů, Hetinů a Asyřanů vystupovala jako okřídlený lev, v symbolistním umění vyjadřuje záhadnost ženy, její rozporuplnost (krutost a něžnost zároveň).

Kolorovaná fotografie kolem roku 1900

Melancholická malba inspirovaná mostkem se sfingou