Červený mlýn
Budova Červeného mlýna vznikla do roku 1792 v severní části parku jako dvoukřídlá jednopatrová stavba v gotizujícím slohu s půdorysem ve tvaru písmene "L".
Původní návrh, zdobný "kulisový" mlýn, byl po záplavách v letech 1784 až 1785, kdy byl zničen mlýn ve Starých Ouholicích a řeka opustila u Veltrus své pravé rameno, hrabětem Chotkem přeprojektován na funkční mlýn. V prostoru dnešního severního křídla navazovaly na hlavní budovu dva nižší pomocné přístavky. Mlýn měl původně jen (dodnes zachované) západní křídlo, v jehož spodní části pracovala tři mlecí zařízení, později jen dvě. Ve věžovitém nástavci západního rohu budovy byl neogoticky zařízen salonek se štukovou výzdobou, sloužící k odpočinku panstva při vycházkách a vyjížďkách na loďkách. Podle původní grafiky z té doby je v těchto místech kanál upraven na jezírko.
U mlýna byl kanál rozšířen na dvě větší vodní nádrže rozdělené stavidlem u silničního mostku (jedna před přemostěním a druhá pod mlýnem). V roce 1824 byl veden v chotkovském soupisu jako výstavní nejlepší budova panství. Zhruba kolem poloviny 19. století byl objekt pronajímán a nakonec prodán. Po roce 1840 byla tato budova rozšířena na podkovovitý půdorys. Na nádvorním průčelí byla zřízena pavlač v gotizujícím slohu a nádvoří bylo z jihovýchodu uzavřeno zdí s branou.
Ani původní část budovy se však nedochovala v nezměněném stavu. Byla odstraněna atika s fiálami, vyměněna nová okna, zničena podstatná část původních fasád, neboť budova prošla několika stavebními i funkčními proměnami. Dvakrát vyhořela, podruhé v roce 1929. Po opravě a odstranění mlýnského zařízení (koncem 19. století) sloužil Červený mlýn jako penzion a výletní restaurace. Za 2. světové války se stal sídlem německých dětí a po roce 1948 byl upraven na Domov důchodců.
Pavlač ve dvoře
Proměny Červeného mlýna - Kamil Kristen Brzák (Veltruské listy)
„Veškero střílení z hmoždířů, vytrubování a bubnování u vesnic nebo jinde, jakož i přibližování se dotěrných diváků je nejpřísněji zakázáno.“ Tak vyhotoveno bylo nařízení k 6. červnu léta Páně 1820 ku vzácné návštěvě císaře Františka I. Rakouského a jeho choti Karolíny Augusty na panství hraběcího rodu Chotků z Chotkova a Vojnína.
Císařský a královský pár v tento den, za vyhrávání hudby vojenské, jež byla do Veltrus na panském žebřiňáku přivezena, spatřil druhou, po zámku nejkrásnější panskou budovu veltruského parku, totiž – v době své – kouzelný Červený mlýn.
Kresba Luisa Chotková, kolem roku 1800
Původní půdorysný stav mlýna z 1. poloviny 19. století
Původně byl zamýšlen co jednopatrový lovecký zámeček ku radosti šlechty stavěný či, jak se ústy předků traduje, jen jako „zdobný kulisový mlýn“, však s důrazem, že „červený a gotický“. Ve tvaru písmene „L“ byl panstvem postaven před rokem 1792, leč přesného data, a zda za vlády z boží milosti zvoleného císaře Josefa II., či Leopolda II, neznámo jest.
Po záplavách ničivých, kteréžto v letech 1784 až 1785 park nešťastně zpustošily a mlýn ve Starých Ouholicích zničily, byla stavba, ještě z cihel nevystavěná, hrabětem Janem Rudolfem Chotkem přeprojektována na mlýn funkční. Odbornosti zde chopil se s největší pravděpodobností architekt inženýr Georg Fischer a stavitel Mathias Hummel.
V ten čas neblahý skoro po sto létech přestal celý hraběcí park „Ostrovem“ se zváti, neb Vltava své pravé rameno u Veltrus kvapně opustila. V prostoru dnešního křídla severního navazovaly na hlavní budovu dva nižší přístavky pomocné. Mlýn měl původně jen (doposud zachované) křídlo západní, v jehož spodní části pracovala tři mlecí zařízení a později, dal Bůh, jen dvě kola.
V nástavci věžovitém v západním rohu budovy neogoticky byl zařízen salonek s výzdobou štukovou, sloužící odpočinku panstva při vycházkách či vyjížďkách na loďkách.
Podle kresby původní od hraběnky Louisy Chotkové, z doby kolem roku 1800, je v těchto místech kanál upraven co jezírko malebné. Zdroje píší, že u mlýna kanál byl rozšířen na dvě větší nádrže vodní, stavidlem rozdělené u mostku silničního. Jedna před přemostěním a druhá pod mlýnem se nacházející. Zhruba kolem poloviny věku devatenáctého byl objekt pronajímán a nakonec léta Páně 1831 prodán.
Kresba Rudolfa Chotka z roku 1847 - Červený mlýn v roce 1906
Po roce 1840 byla budova tato rozšířena na půdorys podkovovitý. Na průčelí nádvorním zřízena byla velmi okouzlující pavlač ve slohu gotizujícím a nádvoří bylo z jihovýchodu uzavřeno zdí s branou. Ani původní část budovy se však nedochovala ve stavu nezměněném. Byla odstraněna atika s fiálami, vyměněna okna, zničena podstatná část původních fasád, neboť budova prošla několika stavebními i funkčními proměnami, jež na větší kráse jí ubraly. Dvakrát ji rudý kohout navštívil – podruhé vyhořela v roce 1929, kdy nájemcem byl pan mlynář Valnoha Bohuslav, jenž pečlivě o mlýn staral se a pacholky i díly nové pro něj přes inzeráty opatřoval (škoda byla vyčíslena zhruba na 750 tis. Kč).
Funkční mlýn v roce 1922 - Čtyřicátá léta 20. století
Po opravě a odstranění mlýnského zařízení sloužil Červený mlýn jako penzion, hotel a výletní restaurace (do roku 1948). Za druhé války světové zde umístěn byl tábor KLV („Kinderlandverschickung“) pro děti z Německa evakuované. Po roce 1948, v čase režimu socialistického, upraven byl na Domov důchodců a tím jest až doposud.
